Natáčením to nekončí…

Za svou dlouholetou praxi jsem se velmi častokrát setkal s tím, že muzikanti ve studiu neví, co se svou nahrávkou vlastně chtějí udělat. Anebo ví, co by chtěli, ale netuší, jak to udělat. Zkusíme zde tedy některé otázky zodpovědět.

V první řadě by si muzikant či kapela měli rozmyslet, k jakému účelu své nahrávky vytváří.

1/ Nahrávku si pořizujeme pro radost naší i našich přátel a příbuzných, bez jakýchkoliv dalších ambicí. Jde o záznam i památku toho, co děláme, tudíž záleží jen na faktu, kolik peněz chceme vložit do kvality záznamu (délka natáčení, kvalita studia, atd.). Budeme chtít vyrobit jen pár kusů. V tomto případě až tak nezáleží na nějakých termínech, pokud tedy nechceme někoho podarovat k nějakému svátku apod. Že se dá vyrobit i jen pár kusů v dobré kvalitě, se dozvíte na konci tohoto článku. Přesto bychom měli vědět, že natáčení trvá nějaký čas, chvíli pak i případný mastering. I namnožení nosičů, i když jde jen o pár kusů, nějakou dobu také zabere. Bývá proto i v tomto případě dobré si vše předjednat dopředu a tak se vyhnout nepříjemným a zbytečným zdržením.

2/ Kapela to se svou muzikou myslí vážně a chce písničky dostat mezi lidi. Jenomže vydat velkou desku není jednoduché. Zaprvé musíme mít široký repertoár, aby bylo co točit, chceme mít přece hezkou desku, a za druhé, to je velmi důležité, by se měla deska dostat po natočení velmi rychle ven. Nahrávky totiž stárnou a když vyjdou za půl roku nebo dokonce za rok, kapela už hraje většinou jinak nejen natočené písně, ale mnohdy i stylově.

V dnešní době je velmi důležité mít aktuální nahrávky k prezentaci kapely na internetové stránky, pro kluby i pro vydavatele, které chceme eventuelně oslovit, zdali by nevydali naší desku. Je proto dobré natočit nejprve singl nebo maxisingl, tzn. od dvou do pěti, šesti písní, vybrat opravdu ty nejlepší hity, které ukazují styl kapely a s těmi si vyhrát, aby měli co nejkvalitnější zvuk. Kvalita vítězí nad kvantitou! V dnešní době se nahrávky šíří nejrychleji a čím dál ve větší míře po internetu, přesto i dnes je dobré udělat singl i ve formě audio cd protože potkáme mnoho lidí, kterým ho můžeme dát (promotéry, majitele i dramaturgy klubů, pořadatele festivalů , kritiky, apod.). A pokud nás má náš singl dobře prezentovat, měl by i dobře vypadat a mít, co se týče potisku a grafiky, i solidní informační úroveň. (Názvy, příp. délky skladeb, spojení na kapelu, manažera, atd.)

3/ Nyní se dostáváme k vydání velkého CD. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si myslím, že již ve chvíli kdy natáčíme, bychom měli vědět, kdo bude naše cd vydávat, zdali vydavatel, nebo my sami. Mé doporučení je, obcházet vydavatele již před točením, jen s demosnímkem nebo singlem. Pokud chodíme již s hotovou nahrávkou, nemusíme se dočkat a deska nám zestárne pod rukama. Pak nezbude než stejně si jí vydat ve své režii a uteče nám spousta času. Navíc vydavatel může chtít hovořit do dramaturgie nahrávky, tak bychom museli některé věci předělávat nebo je dělat znova, a to je další zbytečná energie navíc. V případě, že tedy máme vydavatele, tak známe podmínky, víme, co kdo má na starosti, jaké jsou termíny a většinou o výrobu nosičů se postará vydavatel. Pokud ale budeme vydávat sami, je třeba znát několik informací. Když totiž pomineme napsání a nazkoušení písní, pak vznik cd rozdělíme na několik etap:

-nahrávání
-mix
-mastering
-výroba (množení) cd
-návrh, zpracování a tisk obalu

Co je tedy třeba vědět?

Nahrávání a mix: Studio si u nás vybírá většinou kapela sama. Měli bychom si především rozmyslet, do kdy bychom chtěli mít cd hotové (kvůli křtu, před festivalovou sezónou, před Vánocemi, výročím kapely atd.), a podle toho zajistit termíny natáčení i mixu, abychom měli čas na mastering, na výrobu nosičů i obalů, nehledě na vytvoření grafické podoby cd. Všechny tvůrčí práce, tzn.natáčení, mix, mastering i grafika mají stejnou důležitost, a nemůžeme je uspěchat, takže pokud máme nějaký termín odevzdání, musíme pracovat opravdu poctivě a udělat vše, co je v našich silách, abychom stíhali v předem stanovených termínech. Když protáhneme točení, je méně času na mix, po mixu na mastering atd. Digitální nahrávání umožňuje dělat neustálé opravy, můžeme ještě přetáčet, dotáčet do mixu. Kapely se mnohdy zapomenou, dávají si na čas, a pak si představují, že se mastering a vyrobení cd stihne za týden. Pro nás, lidi, kteří se tím živíme je to velmi nepříjemné a přináší to velmi stresující situace. Ve studiu většinou ještě všechno funguje, protože jako zvukaři, kteří toho hodně natočili, víme, jak si práci rozvrhnout a jak všechno stihnout. Problém nastává většinou ve chvíli, kdy si mix mají proposlechnout muzikanti doma, poslat připomínky, odsouhlasit… Vznikají zbytečná zdržení, která, promiňte, hraničí s neúctou k práci jiných zainteresovaných. Přitom jde o vaši muziku, vaše dítě, které vás má proslavit! Velkou radou pro natáčení je poctivá příprava. I když se samozřejmě mnoho věcí na místě domyslí nebo i předělá, je dobré mít z čeho vycházet, z toho, jak máte věci nazkoušené, naučené a předem promyšlené. I ve studiu platí, čas jsou peníze!

Pavel Brom st. ExAvik

Mastering: Stručný článek na téma masteringu samotného jsem před časem napsal (dostupný je na stránkách). Takže teď se v krátkosti zmíním spíše o návaznosti masteringu na natáčení a především mixáži nahrávek.

Není to sice striktním pravidlem, ale z vlastní i cizí zkušenosti mohu říci – k masteringu celé nahrávky by se mělo přistoupit až po určitém časovém odstupu od mixáže, a pokud máte tu možnost, tak v jiném studiu, na jiném zvukovém řetězci a s jinýma ušima (jiným člověkem za pultem), než jste do té doby točili a míchali. Vyhnete se tím každopádně určité zvukové setrvačnosti a zvyku, které jste mimoděk získali za těch pár dnů až týdnů při opakovaném poslechu třeba i více párů stejných poslechových monitorů v jediném zvukovém prostředí.

Je důležité, abyste dobře „doladili“ mix (poměry, vyváženost), což není dnes, v době digitální počítačové techniky (vše zůstává uloženo v paměti audio editoru DAW, se kterým pracujete) až takový problém. Poslechněte si v klidu nahrávku doma, na zvukovém systému, který dobře znáte a pak ve studiu doopravte případné detaily. Není totiž nějak výjimečné, že muzikanti najednou při masterování znovu začínají řešit poměry nástrojů, vokálu atd. Někdy je to i tím, že trochu odfláknou (obecným zaklínadlem současné hektické doby jsou výroky typu „není čas“, „nestíhám“) poslechy a připomínky k mixu a domnívají se, že mastering je jakýsi čarovný proces, který jejich nedotaženou nahrávku promění mávnutím čarovného proutku v sound světového formátu. Mastering je pouze jedním článkem velmi dlouhého řetězu, který se podílí na celkovém zvuku nahrávky (zajdu ještě hlouběji, než Pavel Brom v textu výše): aranž skladby – příprava a vyhranost kapely –hráčská erudice jednotlivých muzikantů – kvalita instrumentů (i strun, blan na bicí, potenciometrů komb, nástrojových kabelů …) – nahrávání (kvalita studia, erudice zvukaře) – mix – mastering. Nic víc, nic méně.

Fakta. Nemasterované mixy budou (a měly by) hrát o poznání tišeji, než hotové nahrávky, se kterými je budete srovnávat, i mezi jednotlivými mixy vašich skladeb mohou být rozdíly v hlasitosti, možná budou méně zvonit ve výškách, nebudou asi tak nadupané – to vše je, v rámci možností, záležitostí masteringu. Ale základní zvuk sakladby, šťáva kapely, poměry a vyváženost jednotlivých partů, umístění nástrojů či vokálů ve stereobázi – to vše je věcí co nejlepšího a nejdotaženějšího mixu! A těžko se s tím poté při masteringu dá něco zásadního udělat.

Poslední věc, o které bych se zmínil a ze které se mi občas zvedá tlak a tepová frekvence, je následující. I na mastering je potřeba ponechat určitý čas, je tady zapotřebí hotovou nahrávku přeposlechnout, dále doladit mimo jiné správnost CD textu případně ISRC, UPC kódů atd. – mějte na paměti, je to závěrečný proces na celé tvůrčí zvukové cestě!! Pokud se tady zbytečnou uspěchaností udělá chyba, máte ji pak vylisovanou na pětistovce výlisků, případně se pohybuje v éteru či na internetu. Příklad z vlastní praxe.. Stává se mi, a není to výjimečné, že kapela půl roku (i déle) postupně točí ve studiu, po mixáži tři týdny doeditovává mixy (než si všichni z kapely udělají čas a poslechnou a odsouhlasí finálně smíchané verze), a pak mi při předání smíchaných věcí oznámí (či úpěnlivě prosí), jestli by to nemohlo být hotové pokud možno ještě dnes, protože příští týden už mají dlouho předem domluvený křest CD, nebo že musí předat hotové CD támhle a támhle, a je třeba ještě stihnout něco namnožit …!! V té chvíli bych vraždil, nezávisle na stylu hudby, pohlaví a počtu hudebníků. Jednak ve mně bují pocit, že moji práci považují jen za takovou pohodovou a nedůležitou brnkačku, která bude trvat hodinku, tak jaké s tím štráchy, ale hlavně mám samozřejmě obavy, že se nahrávka zvukově nedotáhne, že se v tom časovém presu udělá chyba, která pak mrzí … (Nemluvě o tom, že mám třeba právě rozdělaný úplně jiný projekt.)

Takže prosím pamatujte, mastering není nic víc, ale ani nic míň, než to ostatní na cestě k dobrému zvuku Vaší nahrávky.

Přemysl Haas, Studio PyHa

Vydání CD: Jak již napsal Pavel i Přemek, vše potřebuje svůj čas. Nejinak je to i s přípravou vydání jakéhokoliv CD.

Na každý pád by si měl každý již dopředu rozmyslet k jakým účelům mu bude CD sloužit a podle toho se rozhodnout o počtu vyrobených CD. V dnešní době je možné CD vypálit velice kvalitně na kvalitní média včetně barevného potisku , pokud se jedná o počty okolo 50 až 200 ks od titulu. Nebo vylisovat, ale toto je možné pouze od minimálního počtu 500 ks CD.

Je nutné si uvědomit, že v době internetu se formát CD spíše posouvá do pozice jakéhosi prezentu, prezentace skupiny nebo suvenýru a podle toho o vydání uvažovat. Prodeje CD v obchodech výrazně klesají a zatím největší možnost prodeje má kapela přímo na svém vystoupení. Odehraje-li skupina vydařený koncert, obyčejně se diváci okamžitě pídí po CD aby si tento zážitek mohli později připomínat.

Ale abychom to vzali po pořádku.

Na vydání jakéhokoliv CD je nutné počítat zhruba se 3 týdny od dodání veškerých podkladů potřebných pro výrobu ( master na CD a v prvé řadě řádně zpracovaný grafický návrh potisku a tiskoviny do CD ! ). Tato lhůta se může v některých případech a hlavně po předchozí dohodě zkrátit. Ale vždy u zkrácených lhůt hrozí nějaká možnost vzniku chyb. Je nutné si uvědomit, že se vždy něco kvůli nedostatku času zanedbá nebo přehlédne nebo dokonce vědomě pustí dál, protože by se jinak nestihl termín.

Naopak s prodloužením třínedělního termínu je nutné počítat v době předvánoční. A tato doba začíná již začátkem měsíce října, kdy jsou tiskárny a lisovny doslova zahlceny výrobou. Všichni potřebují všechno vyrobit a dodat před koncem roku ! A v této době se samozřejmě stává, že se častěji porouchají tiskové i lisovací stroje, které jsou několikanásobně více namáhány než po zbytek roku. A opravami strojů se výrobci dostávají do velkého časového skluzu. S tím vším je nutno v době předvánoční počítat.

Ve většině případů skupina sama dodává svůj grafický návrh tiskoviny a potisku CD. Ve většině případů slýchám, že mají super grafika, který jim vše připraví. Bohužel, ve většině případů je tohle kámen úrazu, protože jen velmi málo! těchto grafiků již v minulosti připravovalo grafický návrh CD bookletu pro tisk. Ano, mají velmi neotřelé grafické nápady, ale i příprava tisku má své zákonitosti, které je nutné respektovat ! A proto říkám, že když grafik například dělá nádherné a nápadité internetové stránky, ještě to vůbec neznamená, že dokáže bezchybně zpracovat a dodat tiskové podklady kompletního bookletu CD pro potřeby tisku (tiskárny)!

Od tisku bookletu či digipacku se musí začínat a mnohdy trvá docela dlouho, než se tento proces doladí s grafikem tak, aby byl jeho návrh použitelný pro tisk.

Výrobu CD pak můžeme rozdělit na malosériovou a lisovanou výrobu.

U malosériové výroby ( do 200 ks CD ) asi nemá smysl uvažovat o přihlášení CD na Intergram a OSA. Jedná se vždy spíše o vlastní propagaci skupiny a dárky pro své známé, příbuzné, atd. To znamená, že většina nákladu se spíše rozdá.

Pakliže skupina uvažuje o vydání minimálního množství lisovaných CD ( 500 ks ), pak již je na úvaze , zda se nevyplatí nosič nahlásit na Intergram nebo OSA. Tohle bude záležet hlavně na hudebním žánru, který skupina hraje.

Nejčastější otázka od kapel je, co to je Intergram a OSA.

Intergram je společnost, která zastupuje interprety (ty co nahrávají) , OSA je společnost, která zastupuje autory skladeb a textů. Obě společnosti nezávisle na sobě vybírají poplatky od provozovatelů rozhlasových , televizních , internetových stanic, provozovatelů hotelů, restaurací, obchodů, pořadatelů akcí a dalších za šíření snímků. OSA pak vybrané poplatky rozděluje zastupovaným autorům, Intergram přihlášeným interpretům. Nutno ještě poznamenat, že jak OSA tak Intergram vybírají i za nezastupované, a tyto prostředky jsou po uplynutí 3 let od vybrání rozděleny mezi zastupované autory popř. interprety jako neidentifikovatelné zdroje. Jinými slovy, pokud máte písničku, kterou budou hrát rádia či televize a nebudete zastupováni , pak po 3 letech si tyto vybrané finance za Vaši píseň rozdělí zastupovaní umělci jako za neidentifikovatelný zdroj. Musím však ještě poznamenat, že docílit toho aby se nějaká skladba od neznámého interpreta masivně hrála v těchto médiích je vlastně malý zázrak. Pokud tedy někdo hrajete např. metal nebo punk, folk či jakýkoliv jiný hudební směr nekomerčního charakteru máte tuto šanci velmi malou a měli byste zvážit zda vám administrativa spojená s přihlášením skladeb stojí za vynaloženou námahu.

Přesto pokud se rozhodnete toto podstoupit, musíte s vydavatelem uzavřít smlouvu o šíření snímků. Z této smlouvy vyplyne vydavatelské číslo titulu. Z vydavatelského čísla se odvodí ISRC (kód) nahrávky každé jednotlivé skladby. Tento kód pak při masteringu bude zapsán na CD ke každé jednotlivé skladbě a bude pak sloužit k identifikaci nahrávky pro všechna média, která přijdou s nahrávkou do styku. Zvláště pak rádiím tento systém usnadňuje hlášení o hraní skladeb, které pak zasílají na obě výše zmíněné organizace a z kterých budete po přihlášení dostávat roční vyúčtování a nějaké peníze navíc, podle hranosti vašich skladeb. S tím však souvisí vyplňování vstupních papírů pro přihlášení jednotlivých skladeb. Upozorňuji, že není podmínkou být přihlášen u obou organizací. Můžete být přihlášeni třeba jen u Intergramu jako interpreti a nemusíte být evidováni u OSA. Pokud se jako autor evidujete u OSA, jste pak zastupováni výhradně, což znamená, že nemůžete například pro někoho složit skladbu a jen tak ji například bezplatně věnovat. Pokud jste zastupováni OSA, musí se vše jednou pro vždy řešit přes ni, OSA za vás domluví podmínky, vybere peníze a vám přepustí určitou část.

Ale to jsem již zabrousil daleko. Celá problematika vydávání CD je velmi široká a těchto pár řádku na ni rozhodně nepostačí. Ještě bych mohl například rozebrat problematiku převzatých skladeb, kdy například na hotovou zahraniční hudbu napíšete svůj český text. V tu chvíli se dostáváme do neskutečného administrativního martyria ohledně vyžádání souhlasu původního zahraničního majitele práv originálního textu s novým českým textem. Tedy v případě, že to všechno chceme mít v pořádku a dle platného autorského zákona a nechceme se chovat jako piráti. A mnoho další a dalších věcí s tím souvisejících.

Na každý pád je nejlepší metoda se na vše předem informovat a nebát se zeptat. Inu jak se říká : „líná huba holé neštěstí“.

Přeji vám hodně zdaru.
Jiří Sláma AVIK hudební vydavatelství