Několik nezávazných rad pro ty, co se poprvé chystají do nahrávacího studia.

Občas jsou nám ze strany studiově neotřískaných muzikantů kladeny dotazy, občas při práci samotné přímo narážíme na problémy, které se týkají přípravy kapely/muzikanta před nástupem do nahrávacího studia i poté během natáčení. Tady je s dovolením několik nezávazných obecných rad a postřehů, které jsem nasbíral já i řada jiných kolegů od studiového nahrávacího pultu. Třeba Vám k něčemu budou. Hlavně hned na začátku a tlustým písmem bych chtěl připomenout, že pořád jednou z nejdůležitějších věcí je vnitřní přesvědčivost a posluchačská důvěryhodnost vaší muziky! Ať už je stylově jakákoli a o čemkoli. A na tomto poli se radit nedá, ta buď je, nebo není.

Nyní už ta moudra:

1. Pro natáčení vybírejte vždy skladby, o kterých jste vy – a nejen vy – nejvíce přesvědčeni, kterým věříte a které neobsahují takové technické finesy a záludnosti, jež jsou zatím na hranici Vašich muzikantských možností. Pokud máte u nějakého brejku či sóla ve zkušebně nebo doma 50% úspěšnost, věřte, že při natáčení, před zraky jiných, ve větším či menším časovém presu a roztřeseni zodpovědností toto číslo dozajista nevylepšíte. I v jednoduchosti je přece síla. Pokud jste omezeni financemi (a tedy časem), nahrajte raději v klidu a lépe dvě tři věci, za které se nebudete muset stydět, než dvakrát tolik silně nedotažených kousků, jež pak navíc budou sloužit pro pobavení případné konkurence.

2. Vybrané skladby pilujte nejen sami, čas od času je dobré pozvat si na zkoušky někoho zkušenějšího zvenčí, který se na Vaši písničku dokáže podívat s nadhledem, jenž Vám už chybí. Můžete tak vychytat tempové, harmonické, intonační, aranžérské chybky dříve, než si je natvrdo zafixujete. Pokud připravujete Vaše původní autorské věci, zkuste předem promyslet, zda všechna sóla, předehry, intra, opakované refrény, dohry mají skutečně neoddiskutovatelný hudební smysl a skladbu spíše nebrzdí a neomezují v přirozeném tahu. I tady většinou platí, že méně je více. (Toto bych asi aplikoval nejen ve vztahu k natáčení, alébrž v pohledu na vlastní tvorbu obecně.)

3. Metronom ano či ne – věčná to muzikantská otázka. Pro každého bubeníka (a muzikanta obecně) by pravidelné cvičení s metronomem mělo být naprostou samozřejmostí, že drazí kolegové od rytmiky? Pokud tedy chcete ve studiu opravdu točit na click, nazkoušejte to dlouhodobě a velice poctivě předem. Pro natáčení vybrané skladby cvičte s metronomem v bubeníkových uších (ono občas neškodí si takhle na zkoušce přejet celý repertoár, aspoň zjistíte, nakolik hýbáte s tempem a kde to je a kde není ku prospěchu věci). Jestliže pan bicista není takto připravený a ze zkušebny zběhlý, dopadne to pak naostro vesměs katastroficky. Po několika neúspěšných pokusech, kdy nervy pracují, sebevědomí klesá k bodu mrazu a čas utíká, to nakonec většinou natočíte tak, jak jste zvyklí, tedy bez tikání. Navíc často je mírné „nakopnutí“ tempa do refrénu, nebo zpomalení do tiché mezihry písničce prospěšné a působí přirozeně. Je to píseň od písně, styl od stylu … Tím ale neruším druhou větu tohoto odstavce – bubeník (hudebník) a metronom by každopádně měli být přáteli!

4. Řada mladých a „chudých“ muzikantů s průměrnými nástroji a aparaturami se často snaží si pro samotné nahrávání od majetnějších kolegů či kamarádů do studia vypůjčit nástroje či aparáty vyšších cenových i zvukových kategorií. Nezapomínejte však tady nikdy na to, že s vlastnoručně ohmataným a prověřeným nástrojem jste už za tu dobu sžití, znáte přesně jeho přednosti i nectnosti, tak jako nástroj ty vaše. Totéž platí u komb, zesilovačů, kabinetů … I tady máte už svůj prověřený sound, se kterým zahrajete to, co je třeba. Je to právě a jedině Váš zvuk! I na měkké a „vyklechtané“ klávesnici Vašeho prozkoušeného syntezátoru zvládnete možná ten Bugatti step snáze, než na dokonalé, leč pro Vaše prsty nezvyklé mechanice pětkrát dražšího nástroje. Pokud si tedy chcete do studia cokoli půjčovat, doporučuji to udělat s dostatečným předstihem, abyste si mohli doma i ve zkušebně pečlivě vyzkoušet, zda je to pro Vás opravdu to pravé ořechové. (Pokud je Vám majitel ochotný kromě zapůjčení aparátu/nástroje věnovat i trochu svého volna, požádejte ho, jestli by ve zkušebně nebo pak i přímo ve studiu nepomohl s nastavením zvuku dle Vašich představ. Má to osahané, takže Vám možná ušetří dost času.) U bicích je situace trochu jiná. Jestliže vlastníte rozvrzané amátky nebo podobně znějící soupravy, těžko na nich pak budete stavět celkový zvuk kapely. Navíc si rozložení vypůjčené sady můžete většinou přizpůsobit přesně tak, jak jste zvyklí. Šlapku (myslím samozřejmě tu k velkému bubnu) si vezměte raději svoji (každá noha je zaběhlá na to své nastavení), činely také (ty Vám stejně málokdo půjčí). Pokud si vypůjčenou soupravu můžete postavit a vyzkoušet předem, tím lépe. Ale pozor! Tímto nikterak nezatracuji Vaše vlastní opečovávané miláčky I levnější bicí mohou znít velmi slušně, jsou-li dobře seřízené a naladěné … Ono naštěstí i v tomto případě pořád ještě záleží i na bubeníkovi! Nakonec poznámka, která pro většinu z Vás /nebo spíše z nás/ bude spíše z kategorie snů a teorií. Pokud náhodou budete mít tu možnost, je lépe si do studia brát sady tišších a úderově kontrolovatelnějších činelů – většina firem je označuje přídomky „thin“, „light“ až po „medium“, protože si je při mixáži do nahrávky vždycky můžete vytáhnout jak potřebujete. (Činely jsou vesměs snímány samostatnou dvojicí tzv. „overhead“ mikrofonů.) Hlasité, hřmotné a monumentální plechy Vám naopak „prolezou“ i do stop ostatních bubnů /případně souběžně nahrávaných nástrojů/ a už s tím nic příliš nenaděláte. Ale kdo na to má, vlastnit více sad činelů… tedy zpět do reality.

5. Pro kytary všech typů platí: před nástupem do studia si natáhněte nové a osvědčené sady strun (nezapomeňte na náhradní sadu stejné značky, i při točení praskají, nekecám). U baskytary je někdy lepší vyměnit struny poněkud dříve a trochu je při cvičení nebo zkoušce „zaběhnout“. Většinou se tím eliminuje ono hlasité perkusivní mlaskání, cvakání a drnčení, které nové struny - u některých způsobů hraní – způsobují. U ostatních strunných nástrojů (od houslí po kontrabasy) musíte sami posoudit jestli struny zvukově ještě obstojí, nebo zda nahrávaní není právě ten správný impuls k tomu, vyměnit staré za nové. U elektrických kytar a baskytar je po natažení nových strun dobré zkontrolovat a případně seřídit ladění oktáv (to by mohl každý zvládnout sám). Pokud kytara přesto neladí, v některých polohách drnčí nebo má nepříjemně vysoký/nízký dohmat, bude asi nutné seřídit předepnutí krku – což už je lepší svěřit osvědčenému! odbornému servisu. Stejně tak i vyčištění či výměna „chroptících“ nebo jinak na sebe upozorňujících potenciometrů hlasitosti a tónových clon. Pokud nástroj přesto dále neladí a nehraje, je asi nutné uvažovat o koupi opravdové (bas)kytary. Kromě seřízení oktáv, neb to konstrukce jejich kobylky většinou neumožňuje, to ostatní výše uvedené platí i pro nástroje (elektro)akustické. Stejně tak praskající poťáky u zesilovačů, drnčící vadné reproduktory a rezonující skříně Vašich stacků a komb výsledný zvuk nahrávky asi dvakrát nevylepší. Tak udělejte věc, kterou jste asi měli udělat už dávno – opravte nebo nechte to opravit. Pokud u bicích nemáte opravdu zánovní blány, je dobré alespoň u tomů a malého bubnu zainvestovat. Přezutí kupujte osvědčené a vyzkoušené, experiment je vždycky buď a nebo. V případě vrzajících pedálů velkého bubnu či hajtky, promažte jejich mechaniku. V tišších pasážích to bývá z nahrávky docela slyšet, věřte mi. Také zkuste vyleštit zaneřáděné, potem a prachem zašlé činely - speciálních přípravků je na trhu dost. Možná se jim vrátí alespoň trocha té již zapomenuté zvukové jiskřivosti. O vizuální ani nemluvě.

6. Přestože se rozhodně necítím být moralistou nebo puritánem, považuji přesto za dobré poznamenat ještě následující. Pokud nahráváte a mícháte , tak nahrávejte a míchejte! Soustřeďte se na práci – vyplatí se Vám to. Pařby a tahy do nocí mezi nahrávacími frekvencemi bývají sice vděčným tématem pro vyprávění a pozdější vznik legend, z pohledu výsledku Vašeho snažení jsou však vesměs kontraproduktivní. Studiová práce (ve studiu často denně fungujete mnohem déle než osm a půl hodiny i se svačinou) je pro všechny zúčastněné činností náročnou na soustředění, psychickou i fyzickou kondici a vzájemnou toleranci. Vytáhnout pak ze sebe při nahrávání to nejlepší, nebo soustředěně poslouchat jemné zvukové nuance při mixáži, když v hlavě duní a hučí noční kombinace fernetů a mnohastupňových piv a oči se zavírají… je většinou zhola nemožné. Nemrhejte studiovým časem a tím i Vašimi penězi. Fakt. Oslavte raději ono dobře vykonané potom. Na večírku, kdy se už budou z reprosoustav linout libé tóny Vašeho čerstvého CD. A užijte si to!

Takže přátelé, možná by se dalo ještě popsat několik stran, třeba časem díky Vašim nebo našim zkušenostem ještě něco přibude. Říká se, že rady bývají dobré a špatné a každá rada drahá. Tyhle jsou grátis, však i přesto věřím, že Vám alespoň v něčem pomohou a hlavně že Vás od pevného plánu vkročit do studia nijak neodradí. Vždyť ta muzika za to stojí, ne? Hodně úspěchů při natáčení přeje

Přemek Haas. (červenec 2006)